Právě jsem se vrátila z dlouhého výletu a přemýšlím, co si vlastně mám myslet. (Eh.. taky v tom cítíte ten soulad? ;) Přece jen pět dní bez kontaktu téměř se vším, co znáte z běžného života, udělá svoje, zvlášť, když odcestujete do tak vzdálených končin jako je Bylnice u slovenských hranic a vlastní podvědomé stíny... výsledkem nemůže být nic jiného, než celé kartony spotřebovaných cigaret, doutníčků, doutníků, tabáku do dýmky, trávy (tentokrát jsem vynechala), alkoholu, koček, tepla, čaje, energie, sebe samotných... husté haluze, skutečně. A za největší z nich považuju fakt, že poprvé za ty dva roky, co se s Lithin známe, jsme jednou skutečně pochopily, o čem ta druhá v tu chvíli mluví. xD
Nemůžu ani pořádně mluvit o tom, co všechno jsem tam zažila. Nějak to nejde. Je to pro mě moc vzdálené od internetu a školních povinností, a zároveň nechápu, jak se mi podařilo si celou tu atmosféru udržet a přivézt domů - přes absolutní únavu a podivný stav, který se mě zmocnil v důsledku dnešního probuzení. Půlku dne jsem strávila ve stavu, který by se dal přirovnat napůl ke snu a napůl ke zhulenosti (ano, teď víte, proč jsem si nedala trávu :D) a dostala jsem se z toho až ve vlaku z Brna do Žďáru, kde jsem usnula spánkem spravedlivě zabitých. Neuvěřitelné, co taková půlhodinka spánku s člověkem udělá:)) Doma na mě čekal úžasný obraz od Honzy Svobody a slaďoučké granátové jablíčko, no a když jsem se díky tomuhle všemu dostatečně probudila, došlo mi, že jsem chtěla poděkovat: všem z Mezi světy, neboť vytvořili skvělou skupinu lidí a ještě lepší akce, a speciálně těm z nich, kteří mě (ať už vědomky nebo nevědomky) posunuli zase někam dál. A pokud se to zdá trochu suché a ohrané, tak se omlouvám, ale můj dojem z toho všeho je tak povznášející, že se nedá slovy vyjádřit. :))
Ale přestože to bylo hrozně fajn a spousta věcí konečně vyšumnělo, nacházím se teď v takovém dost zvláštním stavu, takže myslím, že raději půjdu předstírat bezvědomí a pokusím se zapomenout na zítřejší písemku z dějepisu a tu hroznou vidinu fyziky první hodinu.
Let's go, let's go, discotheque! Ooooh ooh, disco, discotheque! xD *U2 ženiáles*
Nemůžu ani pořádně mluvit o tom, co všechno jsem tam zažila. Nějak to nejde. Je to pro mě moc vzdálené od internetu a školních povinností, a zároveň nechápu, jak se mi podařilo si celou tu atmosféru udržet a přivézt domů - přes absolutní únavu a podivný stav, který se mě zmocnil v důsledku dnešního probuzení. Půlku dne jsem strávila ve stavu, který by se dal přirovnat napůl ke snu a napůl ke zhulenosti (ano, teď víte, proč jsem si nedala trávu :D) a dostala jsem se z toho až ve vlaku z Brna do Žďáru, kde jsem usnula spánkem spravedlivě zabitých. Neuvěřitelné, co taková půlhodinka spánku s člověkem udělá:)) Doma na mě čekal úžasný obraz od Honzy Svobody a slaďoučké granátové jablíčko, no a když jsem se díky tomuhle všemu dostatečně probudila, došlo mi, že jsem chtěla poděkovat: všem z Mezi světy, neboť vytvořili skvělou skupinu lidí a ještě lepší akce, a speciálně těm z nich, kteří mě (ať už vědomky nebo nevědomky) posunuli zase někam dál. A pokud se to zdá trochu suché a ohrané, tak se omlouvám, ale můj dojem z toho všeho je tak povznášející, že se nedá slovy vyjádřit. :))
Ale přestože to bylo hrozně fajn a spousta věcí konečně vyšumnělo, nacházím se teď v takovém dost zvláštním stavu, takže myslím, že raději půjdu předstírat bezvědomí a pokusím se zapomenout na zítřejší písemku z dějepisu a tu hroznou vidinu fyziky první hodinu.
Let's go, let's go, discotheque! Ooooh ooh, disco, discotheque! xD *U2 ženiáles*
Current Mood:
sleepy
sleepyCurrent Music: U2
4 comments | Leave a comment