the moon guardian
Znáte-li takový pocit, jako že z vás už jen samotná existence něčeho dělá někoo jiného a ten někdo už podle vás nemá co říct, tak takhle to bylo se mnou. "Zasvěcení" lidičkové říkají: "poznal jsem tě jako Smrtku, tak jsi Smrtka 4ever". Popravdě nevím, jestli se někdy téhle přezdívky (nebo kterékoliv přezdívky;) zbavím natolik, aby na mě polovina mých přátel přestala volat "Smrtečko", a nemám chuť okolo toho dělat závěry a předpovědi. Chtěla jsem... víc být a míň mít. Nějak se symbolicky odpoutat od záležitostí dob dávno minulých. Zavřít hrobku. ;) Není to vymazávání minulosti z paměti, spíš dokončování. Prostě, co vám bud vykládat? Změna je změna.
Můj nový LJ:
Dopoledne se mi dokonce nějakým omylem dostala do ruky moje učebnice FCE Gold - počmáraná odshora dolů obrázky z nudy, popsaná propiskami stříbrně, černě, modře, červeně, zeleně a jinak - a tak jsem se konečně mučila na ty prosincové testy. Neskutečné. Nezvyklé; hlava taky pěkně bolela. ;) A pak jsem až do půl čtvrté pomáhala při přípravě švédského stolu v čajovně, kterou si celou na dnešek zarezervovala společnost o třiceti lidech. Vymyslela jsem přitom super jednohubky (jo, budu se chlubit:) - kolečko klobásy, jejíž jméno už jsem zapomněla, ale byla skvělá - a jedna kulička hroznového vína k tomu. Hrooozně dobrá věc. Nicméně pro párátka jsem musela letět přes polovinu Žďáru do Hypru. (Do Lidlu si pro párátka nechoďte, tam nic takového neznají.)
MG, jsem tak utahaná jako nikdy. :)) Jsem zvědavá, co se bude dít zítra... jestli to bude takové, jako tenhle víkend, tak sem s tím.