the moon guardian
Tak jsem to zrealizovala; jak jsem o tom dlouho přemýšlela, tak se to najednou udělalo. Měsíc už je sice skoro úplně vpravo nahoře, zatímco když jsem začínala, byl kdesi vlevo dole, ale výsledek se - kupodivu - dostavil. Změnila jsem si nickname. Identikit Smrtečky se odsouvá do neurčita. No a proč vlastně?
Znáte-li takový pocit, jako že z vás už jen samotná existence něčeho dělá někoo jiného a ten někdo už podle vás nemá co říct, tak takhle to bylo se mnou. "Zasvěcení" lidičkové říkají: "poznal jsem tě jako Smrtku, tak jsi Smrtka 4ever". Popravdě nevím, jestli se někdy téhle přezdívky (nebo kterékoliv přezdívky;) zbavím natolik, aby na mě polovina mých přátel přestala volat "Smrtečko", a nemám chuť okolo toho dělat závěry a předpovědi. Chtěla jsem... víc být a míň mít. Nějak se symbolicky odpoutat od záležitostí dob dávno minulých. Zavřít hrobku. ;) Není to vymazávání minulosti z paměti, spíš dokončování. Prostě, co vám bud vykládat? Změna je změna.
Můj nový LJ:
dahriel. Na tom headeru jsem pracovala bezmála tři hodiny, počítač zpomalený photoshopem tak, že víc to už snad ani nešlo, a vedla jsem přitom po ICQ skvělý dialog se Shanakem. Ten kluk mi vážně chyběl. :))) Začalo to vtipem: "Mum, Dad, good news! My IQ test proved negative." a skončilo virtuální procházkou sychravým podzimním večerem a rozhovorem o zombících a osobních snech. Všechno v angličtině. :D Teď fakt začínám nesnášet tohle město... ať už tu je hospod kolik chce, ať už tu je Batyskaf (nejlepší to pub na světě) nebo ne, ať už je Jihlava jakkoli nudná, fakt bych měnila... Třeba hned kvůli Shanakovi - yeah, on dělá vážně skvělou muziku - čert vem tu mizernou kvalitu zvuku!
Dopoledne se mi dokonce nějakým omylem dostala do ruky moje učebnice FCE Gold - počmáraná odshora dolů obrázky z nudy, popsaná propiskami stříbrně, černě, modře, červeně, zeleně a jinak - a tak jsem se konečně mučila na ty prosincové testy. Neskutečné. Nezvyklé; hlava taky pěkně bolela. ;) A pak jsem až do půl čtvrté pomáhala při přípravě švédského stolu v čajovně, kterou si celou na dnešek zarezervovala společnost o třiceti lidech. Vymyslela jsem přitom super jednohubky (jo, budu se chlubit:) - kolečko klobásy, jejíž jméno už jsem zapomněla, ale byla skvělá - a jedna kulička hroznového vína k tomu. Hrooozně dobrá věc. Nicméně pro párátka jsem musela letět přes polovinu Žďáru do Hypru. (Do Lidlu si pro párátka nechoďte, tam nic takového neznají.)
MG, jsem tak utahaná jako nikdy. :)) Jsem zvědavá, co se bude dít zítra... jestli to bude takové, jako tenhle víkend, tak sem s tím.
Znáte-li takový pocit, jako že z vás už jen samotná existence něčeho dělá někoo jiného a ten někdo už podle vás nemá co říct, tak takhle to bylo se mnou. "Zasvěcení" lidičkové říkají: "poznal jsem tě jako Smrtku, tak jsi Smrtka 4ever". Popravdě nevím, jestli se někdy téhle přezdívky (nebo kterékoliv přezdívky;) zbavím natolik, aby na mě polovina mých přátel přestala volat "Smrtečko", a nemám chuť okolo toho dělat závěry a předpovědi. Chtěla jsem... víc být a míň mít. Nějak se symbolicky odpoutat od záležitostí dob dávno minulých. Zavřít hrobku. ;) Není to vymazávání minulosti z paměti, spíš dokončování. Prostě, co vám bud vykládat? Změna je změna.
Můj nový LJ:
dahriel. Na tom headeru jsem pracovala bezmála tři hodiny, počítač zpomalený photoshopem tak, že víc to už snad ani nešlo, a vedla jsem přitom po ICQ skvělý dialog se Shanakem. Ten kluk mi vážně chyběl. :))) Začalo to vtipem: "Mum, Dad, good news! My IQ test proved negative." a skončilo virtuální procházkou sychravým podzimním večerem a rozhovorem o zombících a osobních snech. Všechno v angličtině. :D Teď fakt začínám nesnášet tohle město... ať už tu je hospod kolik chce, ať už tu je Batyskaf (nejlepší to pub na světě) nebo ne, ať už je Jihlava jakkoli nudná, fakt bych měnila... Třeba hned kvůli Shanakovi - yeah, on dělá vážně skvělou muziku - čert vem tu mizernou kvalitu zvuku!Dopoledne se mi dokonce nějakým omylem dostala do ruky moje učebnice FCE Gold - počmáraná odshora dolů obrázky z nudy, popsaná propiskami stříbrně, černě, modře, červeně, zeleně a jinak - a tak jsem se konečně mučila na ty prosincové testy. Neskutečné. Nezvyklé; hlava taky pěkně bolela. ;) A pak jsem až do půl čtvrté pomáhala při přípravě švédského stolu v čajovně, kterou si celou na dnešek zarezervovala společnost o třiceti lidech. Vymyslela jsem přitom super jednohubky (jo, budu se chlubit:) - kolečko klobásy, jejíž jméno už jsem zapomněla, ale byla skvělá - a jedna kulička hroznového vína k tomu. Hrooozně dobrá věc. Nicméně pro párátka jsem musela letět přes polovinu Žďáru do Hypru. (Do Lidlu si pro párátka nechoďte, tam nic takového neznají.)
MG, jsem tak utahaná jako nikdy. :)) Jsem zvědavá, co se bude dít zítra... jestli to bude takové, jako tenhle víkend, tak sem s tím.
lonely
cheerful
